Začalo to tím, že jsem si potřebovala  pročistit hlavu.

Zapadla jsem do stereotypu – do práce – z práce – vyvenčit zvěř – protáhnout líný kosti – vykoupat – uvařit – číst – spát – a už jsem z toho byla zoufalá. V semestru mám tolik povinností [když si holt někdo umí vybrat obor], že na brigádu/práci nemám ani pomyšlení, a proto to doháním o ‘prázdninách’. Je ovšem obrovský rozdíl v dělání toho, co mě baví, a toho, co musím. Chyběl mi vnitřní klid, smysl v tom co dělám, spojení s tím mým vnitřním já i s okolním světem.

A kde lépe obnovit spojení než v přírodě, obklopená čistou nádherou této země, formami života od těch nejminiaturnějších až po ty obrovské, tichem, krásou, stvořením a zánikem, divokostí a přirozeností.

Takže i když předpověď počasí oznamovala bouřky, nabalily jsme s JJ pár nezbytností [jako vodu, sváču, goráčku, spacák, žďárák, karimatku a psa] a vyrazily do hor.

Trasu jsme na/eplánovaly následovně: Kraličák.

Fotky, které přidávám jsou všechny focené mobilem, takže omluvte kvalitu.

Začaly jsme u kláštera na Hedeči, kde jsem posnídaly a pozdravily řádové sestry. Křížovou cestou jsme sešly do Králík, kde jsme si v ‘ovoci a zelenině’ na náměstí daly výborný domácí malinový nanuk [prostě dámská jízda].

Odtud jsme se vydaly po červené E3 na Kralický Sněžník. Po ní jsme šly až nahoru na Kraličák přes rozhlednu na Klepáči. Samozřejmě s přestávkami zasvěcenými obdivování toho našeho doma.

obídek na louce

IMG_20170722_155940

Cestou jsme vypnuly a jen vnímaly všechno kolem nás. Dělaly co nám bylo přirozené a příjemné a náramně si to užily.

Párkrát nám cestou sprchlo, ale bouřka nás dohnala až v posledním kilometru suťovinou na vrchol. Něco tak nádherného, nespoutaného, energetického a mocného je čest být součástí. Já bych jen stála a celé to pozorovala.

Ale nemohla jsem, protože jak jsem se na začátku zmiňovala o těch pár nezbytnostech co jsme nabalily…tak ta goráčka zůstala v autě a vidina celé noci v mokru mě hnala na vrchol a dál pod něj se schovat do vyhořelé rozhledny [i když bych si asi mohla sednout do goráčového žďáráku a užít si to tak…]

IMG_20170725_173144_059

Cestou jsme ještě rychle opláchly pot a doplnily vodu u pramene Moravy a pak si schované hodinku počkaly než bouřka přejde.

Přešla. A za ní přišla stará dobrá pravda, že po bouřkách je vždycky nejlíp. Svěže, nově, slunečně a duhově. Ať už bouřkách doslovných či životních. 

IMG_20170722_200730

A tak jsme si venku rozložily ‘ložnici’, uvařily čaj a čekaly na večerní program. Ten začal seriálem ‘Epické blesky v dáli na pozadí hor’, pokračoval krátkým programem ‘Ohňostroj ve vesnici pod námi’ a završen byl vysíláním naší oblíbené show s názvem ‘Jasná obloha, mléčná dráha a hvězdné dějiny nad hlavou’.

No prostě paráda nad všechno.

A ráno samozřejmě také nezklamalo. Takovýto výhled přímo z postele, kdy se nemusíte ani zvedat nebo sápat z vyhřátého spacáku je k nezaplacení! A tak jsem dvě nebo tři hodiny [kdo ví] seděla a pozorovala a léčila si moderním životem pošramocenou duši.

IMG_20170726_191405_382

 

vyhled

IMG_20170723_050258Cestou dolů jsme natrhaly borůvky na koláč. Na Návrší si daly kynuté knedlíky s mákem a ve Starém Městě počkaly na vlak, který nás pěknou oklikou zavezl zase domů.

Ač po náročném výšlapu, tak odpočaté, spokojené a nabité energií.IMG_20170723_045153

A já si přeji aby toto mohl zažít každý. Zažít podstatu a původ našeho bytí, vrátit se k základům a k sobě. Dobít se energií a být opravdu šťastný. Zevnitř.

Tak se měj a SMĚJ a taky vyraž někam kde nejsou lidi.

Tvoje Betty

 

Advertisements