Nemyslím si, že to byla zvědavost, co zabila kočku. Jsem přesvědčená, že to byla očekávání.

A můžu to dokázat historkou z našeho loňského výšlapu z městečka Svolvær na Fløya a Djevelporten.

 

Pomalu končilo léto a ještě pomaleji přicházel podzim. Doteď jsme si užívali západy slunce na písečných plážích, ale sluncem prohřátý vzduch, průzračně jasné nebe a jeden otravný Nor [dobře přiznávám – jedna otravná Češka, která miluje hory a výzvy] naznačovali, že je čas zanechat “tour de beach” a přejít do vyšších nadmořských výšek.

Zde se vracíme k našemu Vikingovi, který byl natěšený právě na Djevelporten a po krátké prohlídce centra Svolværu jsme se vydali na strastiplnou cestu na vrcholek Fløyi. Která nebyla vůbec strastiplná, pokud na ni člověk měl fyzickou kondici 😉

img_3808-2

Cestou jsme se smáli tomu, jak příhodně má městečko umístěný hřbitov – přímo pod stezkou, aby mohli nešikové, kterým se nepodaří ikonický přeskok z jednoho rohu Svolværgeity na druhý, při pádu mířit na kostelík aby nebyla s pozdějším přemisťováním jejich těl žádná starost.

img_3818-2
nalevo Svolværgeita a pod námi Svolvær

img_3849

Už jsme asi dvě hodiny strmě stoupali směr Fløya, když jsme asi 300 m před hřebenem potkali další nadšence, kteří už sestupovali.

A v tu chvíli to přišlo… Popis naprosto nádherného, úchvatného, dechberoucího výhledu, který na nás čeká, od roztomilého postaršího páru, který tvrdil, že něco krásnějšího ještě neviděli. Jejich nadšení nám vlilo novou krev do žil a na hřeben, který už jsme měli na dosah, jsme skoro vyběhli.

img_3888-2

Výhled, který se nám naskytl, byl opravdu dechberoucí! Fotografie nedokáží přenést ten pocit úžasu a nadšení, který cítíte poté, co jste svou dřinou a pevnou vůlí vykoupili tuto sladkou a nádhernou odměnu! Tak jak to, že jsme zároveň cítili malý osten zklamání?!

img_3870

img_3838-2

 

 

Protože jsme si v našich představách vymodelovali něco nereálného, čemu se nemohlo rovnat naprosto nic na světě!

A to se netýká pouze tohoto výletu, ale i dalších oblastí našeho života.

Idealizujeme si našeho Pana Dokonalého, rodiče, přátele, vzory, vysněnou kariéru, dárky… Kolikrát náš partner neudělal něco, co jsme očekávali a my byli zklamaní nebo naštvaní? Nebo když jsme jako děti nedostali dárek, který jsme si tolik přáli. Nebo když naše vysněná kariéra vyžadovala mnohem víc práce a úsilí než se zvenčí zdálo.

Zklamání z toho, že se realita nerovná naší představě bolí. Ale je to vina reality nebo naší  představy reality? Co myslíš?

img_3934
Z Fløyi jsme pokračovali na Djevelporten a zpátky do města.

Tak proč si nechat každodenní životní radosti zadusit očekáváními. Život je tak krásný ve své jednoduchosti, nekomplikujme ho. Vnímejme co je kolem nás a nic od toho neočekávejme. Oprostěme se od pocitu, že nám kdokoli cokoli dluží a dávejme.

Úsměv, milý pohled, veselé pozdravení, galantnost, přítomnost…

Měj se a SMĚJ se!

Tvoje Betty

Advertisements