Takové to divné brnění v těle a nutkání se po dlouhé době zase nějak kreativně vyjádřit mi nedalo spát pěknou řádku dní… Nejjednodušší formou vyjadřování je pro mne psaní, a tak se zrodila myšlenka blogu, ale…

Ano, naše notoricky známé ‘ale’. Vždycky se vynoří, když se má stát něco epického! Hlodá do našeho nadšení a přesvědčení a říká nám, že to nezvládneme. Tiše nám šeptá do ouška, že nejsme dost chytří, oko-těšiví, silní, rychlí, vzdělaní, [doplňte si pro sebe]… Uždibuje z naší sebejistoty, až ji celou sní a naše nadšení opadá a sny se odkládají na neurčito.

Znám z vlastní zkušenosti ;o)

A potom jsem se rozhodla, že pro svá ‘ale’ nebudu nikdy dost chytrá, bystrá, hezká, zajímavá, nevšední a svá. Já jsem prostě já! A jsem jedna jediná! A jak jednou řekl Ghandí » “My life is my message”. A můj život je rozpracovaný příběh, který se v každé další kapitole něčím obohatí – a to něco budu sdílet jako své poselství.

Protože by se nikdo neměl dát zastrašit vlastními pochybnostmi a vlastními ‘ale’. Protože jsme dost dobří. Zvládneme vše co si usmyslíte. Nebude to snadné, ale bude to stát za to. A nikdy není lepší chvíle začít než právě teď – tak pojďme a plňme si své sny!

Měj se a SMĚJ se!

Tvoje Betty

Advertisements